Studium Védánty

Jak číst sanskrt

Sanskrtské termíny v našich textech vypadají třeba takto: mokṣa, ātmā, jñāna. Je to mezinárodní přepis (IAST), ve kterém se sanskrt zapisuje po celém světě. Čte se skoro jako čeština. Stačí si zapamatovat pár věcí.

Tři pravidla

  1. Čárka nad samohláskou znamená délku: ā, ī, ū = á, í, ú. Samohlásky e a o jsou v sanskrtu vždy dlouhé, čtou se é, ó.
  2. Tečky pod t, d, n, m si nevšímejte: ṭ ḍ ṇ ṃ čtěte t d n m. Písmeno ḥ je slabý výdech, na konci slova se po něm ozve ještě jednou předchozí samohláska.
  3. Šest písmen se čte jinak než česky: c = č, j = dž, y = j, ñ = ň, ś i ṣ = š, jñ = gň.

Nejčastější slova

píšemečteme
ātmāátmá
mokṣamókša
jñānagňána
puruṣārthapurušártha
saṃsārasamsára
Vedāntavédánta
Bhagavadgītābhagavadgítá
Kṛṣṇakršna (ṛ jako r v „krk“)
duḥkhaduhkha (ḥ uvnitř slova jako slabé h)
śāntiḥšántihi (ḥ na konci slova)

Skupiny kh, th, ph, bh a podobné jsou souhláska a slabé h za ní, ne „f“ a ne anglické „th“.

Přesně vzato se jñ čte „džň“. V nahrávkách ale běžně uslyšíte „gň“, a tak to čteme i my.

Mezinárodním přepisem píšeme odborné termíny. Jména osob a názvy textů píšeme v běžném textu česky (Kršna, Ardžuna, svámí Dajánanda, Bhagavadgíta), v mezinárodním přepisu jen v přesných citacích.

Ukázka

sadāśiva-samārambhāṃ śaṅkarācārya-madhyamām | asmad-ācārya-paryantāṃ vande guru-paramparām ||

Čte se: sadášiva-samárambhám šankaráčárja-madhjamám, asmad-áčárja-parjantám vandé guru-paramparám.

(Verš k učitelské tradici, kterým se v tradiční linii často zahajuje studium: od Sadášivy přes Šankaráčárju až po mého učitele, klaním se posloupnosti učitelů.)

oṁ śāntiḥ śāntiḥ śāntiḥ

Čte se: óm šántihi šántihi šántihi.