Studium Védánty

Procvičování, Bhagavadgíta, 13. kapitola

Rozlišení pole a jeho znalce

  1. Které dva principy označuje pět ze šesti slov Ardžunovy otázky?

    Na hmotu a Vědomí. Prakrti a pole (kṣetra) označují hmotu, tedy svět, tělo i mysl, Puruša, znalec pole (kṣetrajña) a to, co má být poznáno (jñeya), označují Vědomí.

  2. Co znamená poznání (jñānam) v Ardžunově otázce ve verši 13.1?

    Ne poznání v obvyklém smyslu, ale hodnoty: dvacet dobrých vlastností mysli, které Kršna vyjmenuje ve verších 13.8 až 13.12 a dohromady nazve poznáním.

  3. Které dva Šankaráčárjovy významy slova kṣetra vysvětlují, proč se tělu říká pole?

    Tělo chřadne a zaniká (kṣīyate iti kṣetram) a je jako pole, na kterém se pěstuje úroda: puṇyam a pāpam z minulého jednání se v radost a bolest promění jen prostřednictvím těla.

  4. Co všechno patří k poli?

    Svět, tělo i mysl, tedy všechno, co člověk prožívá. Všechny tři jsou z hmoty a neustále se mění.

  5. Proč Kršna ve verši 13.2 jmenuje jen tělo?

    Protože se s tělem ztotožňujeme nejhlouběji. Kršna proto zvlášť připomíná, že i tělo je objektem prožívání, hmotou stejně jako svět.

  6. Co je znalec pole (kṣetrajña)?

    Vědomí, vědomý princip, který pole prožívá, osvětluje a oživuje. Není částí, výtvorem ani vlastností těla a trvá i po jeho zániku.

  7. Čím se liší nepřímé a bezprostřední poznání pravého Já?

    Dokud si člověk myslí „mám ātmā“, je jeho poznání nepřímé (parokṣa-jñānam). Když ví „jsem ātmā“, je bezprostřední (aparokṣa-jñānam).

  8. Kolik je Vědomí, když je těl mnoho?

    Jedno. Těl je mnoho, ale Vědomí (caitanyam), znalec pole (kṣetrajña), je ve všech jedno a totéž, ne v každém těle jiné.

  9. Je Vědomí i tam, kde nejsou těla?

    Ano. Vědomí je všeprostupující (sarvagata): v tělech se projevuje jako život, mezi nimi existuje stejně jako v nich, jen tam není tělo, ve kterém by se projevilo.

  10. Čím se liší jīvātmā a paramātmā?

    Jen hlediskem. Z hlediska jednoho těla se Vědomí nazývá jīvātmā, z hlediska celku paramātmā, a když se odhlédne od těla i od celku, zůstává jen ātmā.

  11. Proč se verš 13.3 nazývá veršem velkého výroku (mahāvākya)?

    Protože vyslovuje totožnost (aikyam) jīvātmā a paramātmā: znalec pole v každém těle je Kršna jako paramātmā.

  12. Z jakého hlediska může člověk říct „já jsem ty a ty jsi já“?

    Jen z hlediska Vědomí, které prožívá. Těla, mysli i intelekty se liší, Vědomí je ale ve všech totéž.

  13. Proč je poznání pole a jeho znalce jediné skutečné poznání (jñānam)?

    Protože jen ono mění kvalitu života. Ostatní poznání ji nezmění a Šankaráčárja o něm říká, že není o nic lepší než nevědomost.

  14. Zaručuje Védánta člověku bezpečí?

    Ne. Ukazuje, že člověk žádné bezpečí zvenčí nepotřebuje, protože ve své skutečné povaze je vždy v bezpečí, a tím odstraňuje pocit nejistoty.

  15. Co plyne z toho, že k poli patří všechny příčiny i následky?

    Znalec pole, princip Vědomí, se od příčin i následků liší (kārya-kāraṇa-vilakṣaṇam). Kršna to ve verši 13.4 nevyslovuje, jen naznačuje.

  16. Proč Kršna ve verši 13.5 zdůrazňuje význam pole a jeho znalce?

    Protože toto téma zahrnuje všechno. Celé stvoření se skládá jen z hmoty a Vědomí. Kdo pochopí obojí, pochopí celé stvoření.

  17. Jak Védánta odlišuje Vědomí a hmotu?

    Vědomí je nezávislá skutečnost (satyam), hmota existuje jen v závislosti na Vědomí (mithyā). A já jsem Vědomí.

  18. Co mají všechny složky pole z verše 13.6 společné?

    Všechny jsou hmotné a samy o sobě nejsou vědomé. Žádná z nich nemá povahu Vědomí.

  19. Jde ve verši 13.6 o intelekt a ego jedince?

    Ne. Buddhi je tu kosmický intelekt (mahat) a ahaṅkāra kosmické ego. V obou případech jde o celkovou hmotu v raných stadiích vzniku vesmíru, kdy jedinci ještě neexistují.

  20. Proč patří k poli i odražené Vědomí (cetanā)?

    Odraz může existovat jen v odrážejícím médiu. Tím je zde mysl, která patří k poli. K poli proto patří odraz Vědomí, nikoli původní Vědomí.

  21. Odkud se bere schopnost objektů vyvolávat radost a bolest?

    Objekty samy o sobě tuto schopnost nemají. Získají ji teprve tehdy, když je mysl rozdělí na žádoucí a nežádoucí podle toho, zda po nich touží, nebo k nim cítí averzi.

  22. Čím se liší padārtha a viṣaya?

    Padārtha je neutrální objekt. Když k němu člověk přilne nebo k němu pocítí averzi, může ho tento objekt potěšit nebo ranit. Stává se tak objektem, který člověka poutá (viṣaya).

  23. Ve verši 13.4 Kršna slíbil vysvětlit, co je pole a kdo je jeho znalcem. Proč se ve verších 13.6 a 13.7 věnoval jen poli?

    Na slib nezapomněl. Podle Šankaráčárji je znalec pole totožný s tím, co má být poznáno (jñeya), i s Purušou. Kdo je znalcem pole, vysvětlí Kršna až tehdy, když bude mluvit o tom, co má být poznáno, a o Puruši.

Zpět na Procvičování