Procvičování, téma 11
Metoda připsání a odvolání
podle knihy Základy Védánty v otázkách a odpovědích
-
Co znamená metoda adhyāropa-apavāda?
Adhyāropa je dočasné výukové připuštění rozlišení nebo vysvětlení, apavāda jeho pozdější odvolání. Výklad tak postupuje od běžného chápání k přesnějšímu poznání (nejprve Íšvara jako příčina a svět jako následek, potom se ukáže, že svět neexistuje nezávisle na Brahmanu).
-
Proč śāstra používá předběžné vysvětlení (adhyāropa), když je později odvolá?
Student začíná s hotovými představami o sobě, světě a Íšvarovi. Śāstra nejprve použije předběžné vysvětlení, odstraní jím hrubší omyly a teprve potom je odvolá (apavāda).
-
Je adhyāropa omyl, který śāstra učí nevědomky?
Ne, je to vědomě použitý výukový prostředek s přesným účelem v dané fázi výuky. Chybou by bylo považovat dočasné vysvětlení za konečné učení.
-
Co je prakriyā v kontextu Védánty?
Výukový postup, kterým śāstra odstraňuje konkrétní omyl studenta (například rozbor tří stavů ukazuje, že ātmā není žádný z nich). Každý postup má svůj účel a není úplným ani konečným popisem skutečnosti.
-
Jaký je konečný účel odvolání (apavāda)?
Odvolat to, co výklad dočasně připustil, spolu s původním omylem. Nezanechává nový objekt, stav ani představu, výsledkem je jasnější poznání skutečnosti.
-
Proč Védánta používá různé výklady, které někdy vypadají, jako by si odporovaly?
Každá prakriyā řeší určitý problém vhodnými pojmy. Zdánlivé rozpory mizí, když pochopíme, k čemu jednotlivá vysvětlení slouží a jaký omyl mají odstranit.
-
Popírá śāstra v odvolání (apavāda) své předchozí učení?
Ne, dřívější výklad odpovídal tomu, čemu student dokázal porozumět. Když splní svou funkci, śāstra ukáže jeho omezenost (nakonec je třeba opustit i představu svědka, sākṣī, jako něčeho odděleného od poznávaného). Nejde o rozpor ani opravu chyby.
-
Jak souvisí neti neti s metodou adhyāropa-apavāda?
„Ne toto, ne toto“ říká, že nic z toho, co člověk mylně považuje za pravé Já nebo mu připisuje, není jeho skutečnou povahou. Patří k odvolání (apavāda) a odstraňuje jen omyl, ztotožnění s tím, co není ātmā, ne to, co člověk prožívá.
-
Je neti neti samostatná meditační cesta k nedualitě?
V tradiční Védántě ne. Funguje uvnitř výukové metody védského učení (śāstra) a samotné opakování negací bez pochopení nezaručuje poznání. Není to technika stavu bez myšlenek.
-
Znamená negace při odvolání (apavāda), že vše kromě pravého Já (ātmā) přestává existovat?
Ne, negace se týká chybného ztotožnění a představy, že poznávané je nezávisle skutečné. Apavāda odstraňuje chybnou představu o světě, ne svět, a jeho vztah ke skutečnosti vykládá učení o satyam-mithyā.
-
Jaký omyl vzniká ulpěním na určitém výukovém postupu (prakriyā)?
Student zamění výukový postup za konečný popis skutečnosti a model se stane novou představou (například ātmā jako nejvnitřnější jádro u pañcakośa). Správná otázka zní, jaký omyl má daný postup odstranit.
-
Co dělat, když se dva védántské výklady zdají být v rozporu?
Nejprve zjistit souvislost a problém, který každý řeší. Zdánlivý rozpor často vzniká srovnáním výroku z fáze předběžného vysvětlení (adhyāropa) s výrokem odvolání (apavāda), které mohou patřit k různým řádům skutečnosti. Důležitý je výklad způsobilého gurua.
-
Proč je chybné chápat neti neti jako snahu přestat vnímat tělo, mysl a svět?
Cílem není změnit to, co člověk vnímá a prožívá. Výklad odmítá jen představu „toto jsem skutečně já“ a nezávislou existenci toho, co je závislé. Poznání nevyžaduje stav, ve kterém člověk nic nevnímá.
-
Jak se pozná správné pochopení principu adhyāropa-apavāda?
Dokážeme odlišit výukový prostředek od konečného záměru učení. Odvolání (apavāda) nechápeme jako nihilistické popření ani jako techniku prázdnoty a výukové konstrukce nepovažujeme za víc, než čím podle Védánty jsou.